Postřehy z mezinárodní oštěpařské konference: reflexe české oštěpařské školy
poznatky z EA summit series v Domažlicích

To, že v Domažlicích uskutečnila mezinárodní konference zařazená do EA coaching summit series, se může zdát na první pohled jako běžná věc. Ale není. Proč a co konference přinesla?
(foto Jan Houska)
Jednalo se o první mezinárodní trenérskou konferenci svého druhu, kterou jsme zde uspořádali. Zásadní roli hrál v přípravě a celé organizaci vedoucí trenér SCM, David Sekerák. Bez jeho dlouholeté angažovanosti v oštěpařské komunitě by to určitě nešlo. A nešlo by to také bez ochoty de facto sdílet zkušenosti, které nabral v různých sférách atletické působnosti. Záběr Davida Sekeráka zahrnuje trénink mládeže i dospělých atletů, výrazný zápis do trenérské historie při dřívějším vedení japonské oštěpařky Haruky Kitaguchi k titulům mistryně světa i olympijskému zlatu, organizaci mezinárodního oštěpařského závodu i výrobu vlastních – českých – oštěpů. Právě tato pozitivní vizitka nepochybně přispěla k zájmu o konferenci zejména ze strany mezinárodních účastníků i ochotě českých oštěpařů, aby se zúčastnili jako řečníci.
Co konference přinesla z pohledu trenérsko-metodického zamyšlení?
1. Reflexe české oštěpařské školy
Leitmotivem konference bylo „specifikum“ české oštěpařské školy. Ta byla vždy založená na velmi širokém sportovním základu a trpělivosti. Společnými prvky bylo vždy zahrnutí různých pohybových i sportovních her, gymnastiky, všeobecných odhodů a kondičního sportování (plavání, horská turistika, krosový běh…) do trpělivého a dlouhodobého budování samotné techniky hodu. Výsledkem byla zejména dlouholetost, výkonnostní stálost i šíře české oštěpařské špičky.
Na konferenci ovšem také zazněla určitá reflexe současné doby. Nakolik můžeme spoléhat na principy všestranného základu mládeže, když víme, nakolik je současná pohybová zdatnost v mladém věku rozdílná právě od generací předcházejících úspěšných českých oštěpařů?
2. Jsme schopní nabídnout lektory mezinárodního srovnání
Tři čeští trenéři se představili jako řečníci a nabídli prezentace s obohacujícím obsahem i výborným zpracováním. Miroslav Guzdek představil právě historii a základní specifika českého oštěpu. David Sekerák navázal fungováním mládežnické oštěpařské sekce a základními principy jeho tréninku. Stanislav Šuška zakončil toto trio jeho pohledem na specifika přechodu oštěpařů do dospělé kategorie. Sekerák a Šuška pak přidali také praktické lekce, jejichž obsah i vedení bylo adekvátní úrovni akce – čili vysoký standard. Vše ucelené, strukturované, hodnotné. Absolutorium by bylo prezentace nabídnout v angličtině, ale na české půdě si lektoři mohli dovolit (se simultánním překladem) přednes v rodné řeči. Bylo potěšující vidět české trenéry v roli mezinárodních lektorů.



3. Trenérsko-biomechanická extratřídy Klause Bartonietze
Klaus Bartonietz ukázal světovou extratřídu ve znalosti své disciplíny. Německý biomechanik a úspěšný trenér olympijského vítěze Neeraje Chopry a mistra světa Keshorna Walcotta představil tři pohledy na oštěp: fyzicko-mechanické zákonitosti oštěpu ve vzduchu, princip, zákonitosti a individualizaci „oštěpařského luku“ a detaily z tréninku zmíněných světových oštěpařů. Bartonietz nabídl posluchačům skloubení biomechanické profesionality, perfekcionalistické přípravy prezentace a trenérský nadhled daný jeho zkušenostmi. Když před vámi zároveň 74letý lektor bez problému ovládá macbook, prezentaci s vloženými animacemi, prokládanou videem, vlastními nákresy a představuje využívání nejmodernějších technologií pro sledování silového tréninku, je to jedním slovem inspirující.
4. Příjemné propojení českých oštěpařů
V programu se objevily také tři reflexe oštěpařské kariéry. Hlavními tahouny bylo duo Báry Špotákové a trenéra Rudolfa Černého. Ty v českém prostředí netřeba představovat. Mezinárodnímu publiku nabídli kombinaci reflexe společné práce, tréninku a lidského přístupu, který je oběma vlastní. Vítězslav Veselý představil účastníkům pohled na klíčové momenty jeho kariéry i techniky. V podobném duchu komentovala svou kariéru také Nikola Ogrodníková. Obohacením byla také přítomnost prvního českého oštěpaře, který překonal 90 m, Zdeňka Adamce. Když ho Miroslav Guzdek přizval na pár slov ke své prezentaci, bylo to opravdu příjemné a přirozené propojení. Bylo symptomatické, že všichni sdíleli podobné pohledy na základní principy již výše diskutované české oštěpařské školy – nutno říct, že aniž by si to předem domlouvali. Všichni se samozřejmě také shodli na zásadním vliv Jana Železného pro český oštěp, ať už jako závodníka, nebo trenéra.



5. Připravit prezentaci znamená reflektovat vlastní trenérskou práci
Příprava každé prezentace na podobné úrovni znamená, že trenér musí reflektovat svou dosavadní práci. Znovu se zamyslet nad principy, s jakými do tréninku vstupuje, jak vnímá své působení. Musí také zvážit, co se mu povedlo, nepovedlo, kde měl pravdu, kdy se mýlil. Příprava podobného vystoupení pak může vést k dalšímu trenérskému růstu. Je to impulz, který bychom jako trenéři měli ochotně vyhledávat. Konference se navíc zúčastnili někteří mladí oštěpaři - Petra Sičaková, Jan Výška, Alex Čača či Pepa Šindelář - pro které byla nepochybně role jejich trenérů vzorem a motivací. Sami se pak zapojili jako demonstrátoři při praktických ukázkách, ale také v přípravách konference.



6. Sdílnost v mezinárodním prostředí
Poslední postřeh je univerzálnější a nevztahuje se pouze na proběhlou konferenci. Paradoxem mezinárodních konferencí je, že zpravidla je zde sdílení zkušeností mezi trenéry podstatně otevřenější a vřelejší než v rámci vlastních zemí. Není to jen „problém“ Česka. Díky hojnému kontaktu s trenéry z různých zemí mohu potvrdit, že podobně to vnímají v podstatě kdekoliv v Evropě. I proto může být účast na podobné konferenci velmi obohacující. Prostředí bývá velmi sdílné, příjemné a zároveň díky osobnímu kontaktu velmi přínosné (na rozdíl od kontextu zbavených videí na sociálních sítí apod.). Zajímavým fenoménem je také to, že ti nejlepší lektoři (trenéři olympijských vítězů, mistrů světa, světových rekordmanů), kteří se často konferencí účastní jako hlavní řečníci, bývají zpravidla také ti nejotevřenější a nejsdílnější. Jako by věděli, že když dva dělají totéž, není to totéž – a tak se ochotně podělí o své zkušenosti i konkrétnosti z tréninku.
Více českých trenérů by konferenci slušelo
Domažlická konference ukázala, že Česko má, co nabídnout atletickému světu i v oblasti trenérského vzdělávání. Škoda jen, že převaha zahraničních účastníků byla proti domácím dvojnásobná. Přes čtyřicet mezinárodních účastníků proti českým asi dvaceti (vč. dvou para atletů). Účast z domácích řad mohla být hojnější. Přitom oštěp je jednou z nejikoničtějších českých disciplín.



