Jak hodnotit předávku ve štafetě 4 × 100 m po změně pravidel - (předávací území prodlouženo na 30 m)

Jan Feher, Aleš Kaplan | UK FTVS, Katedra atletiky | Přepracování odborného textu z roku 2021 pro trenéry

Čas štafety neurčuje pouze individuální rychlost čtyř sprinterů. Výsledek ovlivňuje i souhra v každém ze tří předávacích území. Po nahrazení původního 10metrového náběhového a 20metrového předávacího území jediným 30metrovým předávacím územím je třeba starší hodnoticí časy číst v novém kontextu. Tento text zachovává výsledky a všech pět tabulek původní práce a ukazuje, co má trenér při rozboru předávky skutečně měřit.

K datům: Původní analýza pracuje se zdroji vyhledanými do dubna 2021 a se stavem rekordů uvedeným v roce 2021. Časové škály níže jsou převzaté nebo aritmeticky odvozené hodnoty této práce; nejde o nově ověřené výkonnostní normy.

Co se změnilo v předávacím území

Dřívější uspořádání tvořilo 10 m pro náběh přebírajícího běžce a následujících 20 m pro předání kolíku. Nově má celé předávací území 30 m. Výběh a předání tak probíhají v rámci jednoho vymezeného území. Pro zkušené štafety se typické místo předání nemusí výrazně změnit, protože v původních prvních 10 m se kolík obvykle nepředával; pro hodnocení času kolíku se však měřená délka mění z 20 na 30 m (Žák, 2021). Současné technické pravidlo World Athletics délku 30 m potvrzuje.

Podklad původní analýzy

Původní práce spojila rešerši databází Scopus, Web of Science, PubMed a Google Scholar s biomechanickými rozbory tehdejší IAAF a s dílčími, nepublikovanými měřeními autorů z let 2019–2021. Autoři vyhledávali anglická spojení výrazů štafeta, 4 × 100 m a předávka; rešerši uzavřeli v dubnu 2021. Závěry je proto třeba vztahovat k rozsahu této práce a odlišovat od nově nasbíraných štafetových dat.

Dvě složky výkonu: individuální běh a souhra

Pro posouzení čistšího sprinterského výkonu lze ve 30metrovém uspořádání sledovat první úsek od startu k počátku první zóny (80 m), na druhém a třetím úseku vzdálenost mezi koncem jedné a začátkem další zóny (70 m) a na čtvrtém úseku běh od konce poslední zóny do cíle (90 m). Tyto časy je přesto nutné vztáhnout k místu skutečného předání, kvalitě náběhu a tomu, zda atlet běží rovinu nebo zatáčku. Modely Warda-Smithe a Radforda upozorňují na vliv zatáčky a poloměru dráhy na sprinterský výkon.

Rozdíl mezi úseky dokládá rozbor medailových štafet z Berlína 2009. Tabulka 1 uvádí časy jejich druhých, třetích a čtvrtých běžců na úseku 100 m. Třetí úsek vychází v těchto příkladech méně příznivě než některé rovinkové úseky, ačkoli jej za Jamajku běžel Usain Bolt. Čísla však zahrnují vliv předávek a rozdílné umístění úseků; sama o sobě neizolují účinek zatáčky (Graubner, 2021a).

Tabulka 1. Časy jednotlivých 100metrových úseků medailových štafet, MS Berlín 2009. Podle Graubnera (2021a). Časy v sekundách.

Čtyři uzlové body předávky

1 Místo předání v území

Poloha předání závisí na výběhové značce, rychlostní vytrvalosti předávajícího a akceleraci přebírajícího. Cílem je bezpečné převzetí v době, kdy jsou jejich rychlosti co nejlépe sladěné a ani jeden nemusí zbytečně brzdit. Podle modelu Warda-Smithe se u druhé a třetí předávky rychlosti vyrovnávají blízko konce území; při první předávce zůstává za předpokladu vyrovnané výkonnosti předávající rychlejší. Při odlišných rychlostních profilech musí trenér upravit výběhovou značku pro danou dvojici.

Zhang a Chu upozorňují, že značka stanovená pouze zkušeností může být příliš blízko a vést ke ztrátě rychlosti; pomoci mají měření a znalost rychlostních profilů. Aki a Salo spojují pozdější předávku s lepším výsledkem štafety, protože přebírající může dále akcelerovat. Pozdější převzetí současně zmenšuje rezervu pro opravu chyby.

2 Doba zapažení přebírajícího

Signál „hop“ má spustit zapažení v takovém okamžiku, aby se kolík předal rychle a bez omezení běhu. Příliš časný signál prodlužuje běh v nevýhodné poloze paže a může omezit akceleraci. Příliš pozdní signál zvyšuje riziko tvrdého kontaktu a ztráty kolíku i zmenšení vzdálenosti mezi běžci při předání. U zkušené a sehrané dvojice lze časnější signál výjimečně použít jako mírnou korekci, je-li přebírající příliš daleko; nejde o obecné doporučení pro začátečníky.

3 Doba společného kontaktu s kolíkem

Sleduje se doba, po kterou se předávající i přebírající současně dotýkají kolíku. Prodloužený kontakt ukazuje na méně čisté převzetí a může narušit pokračující akceleraci přebírajícího. Při rozboru je vhodné zaznamenat i neúspěšný první úchop či krátké uvolnění kolíku; samotná doba společného držení takovou chybu nemusí úplně vystihnout.

4 Vzdálenost mezi běžci při předání

Předání na délku paží může přinést prostorový zisk, nesmí však zvýšit riziko neúspěšného převzetí. Ward-Smith a Radford modelově uvažují přibližně 1 m při každé předávce; součet 3 m při rychlosti 10 m/s odpovídá zhruba 0,30 s. V dílčím vlastním měření autorů dosáhla osoba vysoká 175 cm s rozpětím paží 170 cm ve vzpřímeném postoji 1,2 m. Tato jednotlivá hodnota není univerzální norma; 2 m při jediné předávce autoři považují při maximální rychlosti za málo reálné.

Jak měřit čas kolíku

Nejobecnějším časovým ukazatelem je doba, za kterou se kolík dostane od začátku předávacího území na jeho konec. Čas začíná vstupem kolíku neseného předávajícím do zóny a končí opuštěním zóny kolíkem neseným přebírajícím. Naměřený interval zahrnuje rychlost obou běžců i samotný průběh předání. Nelze z něj bez dalšího oddělit techniku od individuální sprinterské úrovně.

Moravcova a Dostálova původní škála pro 20 m byla v práci přepočítána násobkem 30/20 = 1,5. Tabulka 2 uvádí obě délky vedle sebe. Jde o lineární přepočet času při předpokladu stejné průměrné rychlosti, nikoli o empiricky ověřenou škálu pro novou zónu.

Tabulka 2. Hodnoticí škála původně pro 20 m (Moravec a Dostál, 1989) a její lineární přepočet na 30 m v původní práci. Časy v sekundách; škála pro 30 m nebyla samostatně validována.

Co ukazují sprintové mezičasy

Původní práce z časových analýz MS v Londýně 2017 a MČR v Plzni 2020 sestavila modelový čas pro první zónu součtem tří desetimetrových úseků individuální stovky: 80–90 m + 90–100 m předávajícího a 20–30 m přebírajícího. Výpočty žen a mužů obsahují tabulky 3 a 4 (Bissas, 2021a, 2021b; Feher, 2021). Jde o modelovou ilustraci sprinterských profilů, nikoli o přímé měření pohybu kolíku při skutečné štafetové předávce.

Tabulka 3. Ženy: součet časů úseků 80–90 m, 90–100 m a 20–30 m ze sprintových analýz jednotlivkyň. Model pro první předávací území; časy v sekundách. Podle Bissase (2021b) a Fehera (2021).

Tabulka 4. Muži: stejný modelový součet tří 10metrových úseků ze sprintových analýz jednotlivců. Časy v sekundách. Podle Bissase (2021a) a Fehera (2021).

Výsledek na 100 m nevypovídá sám o sobě přesně o složení rychlosti. V tabulce 4 má Bolt za 100 m 9,95 s a modelový součet 2,65 s; Coleman běžel 9,94 s, avšak jeho součet činí 2,70 s. Autoři rozdíl interpretují jako odlišný průběh akcelerace a udržení rychlosti. Při sestavování štafety je proto důležitý celý rychlostní profil, nikoli pouze osobní rekord.

Orientační vztah k celkovému času štafety

Autoři porovnali biomechanické rozbory štafet, v původním textu citované jako Graubner (2021a, 2021b) a Pollitt (2021a, 2021b), s jednoduchým průměrovým přepočtem času na 30 m a popsali mezi nimi shodu. Tabulka 5 ukazuje tento přepočet pro řadu výsledných časů: orientační čas na 30 m = čas štafety × 30/400; orientační rychlost = 400/čas štafety. Každý řádek je vypočten ze stejného vzorce, nikoli naměřen v jednotlivých předávkách. Hodnoty označené „WR 2021“ odpovídají stavu citovanému původní prací.

Tabulka 5. Orientační výpočet pro 30 m: t = 0,075 × celkový čas štafety; v = 400 / celkový čas štafety. Časy v sekundách, rychlosti v m/s. Všechny původní hodnoty zachovány; WR je historický údaj označený rokem 2021.

Jak výsledky použít v tréninku

U žen původní škála označuje 2,91 s na 30 m jako vynikající předávku. V tabulce 3 je přitom nejnižší modelový součet individuálních úseků 2,94 s u Bowieové, zatímco přepočet celkového času tehdejšího světového rekordu 40,82 s dává 3,06 s na 30 m. Hodnota 2,91 s odpovídá podle téhož průměrového výpočtu výsledku přibližně 38,80 s. Autoři proto považují ženské pásmo původní škály za sporné a doporučují nové ověření pro jednotlivé předávky a výkonnostní skupiny.

Autoři dále upozorňují, že čas 2,91 s odpovídá v přepočtu 0,97 s na 10 m: v analyzovaném ženském finále MS 2017 dosáhla této hodnoty na posledních 10 m stovky pouze Bowieová. Nejrychlejší uváděný úsek 20–30 m činil 1,01 s. Pro druhou a třetí předávku práce při uvažovaném zpomalení asi o 0,02 s na každých dalších 10 m odhaduje srovnatelnou modelovou hodnotu přibližně 2,98 s na 30 m. Takový odhad není samostatným měřením kolíku a bude záviset na konkrétní dvojici, zatáčce a průběhu výměny.

Tato srovnání sama neprokazují, že konkrétní předávku 2,91 s nelze zaběhnout. Modelový součet z individuálních stovek nezahrnuje prostorový zisk při předání ani přesnou dynamiku skutečného běhu obou členů. Průměr 30/400 je referenční přepočet celého závodu, ne hranice pro každou z jeho tří zón. Z předložených údajů proto plyne především potřeba přímého měření a opatrnosti při používání univerzální známky „vynikající“.

Pro trenérskou praxi z toho vyplývá společně vyhodnocovat čas kolíku, polohu předání, dobu zapažení, průběh úchopu, vzdálenost běžců a rychlostní profil dvojice. Výběhovou značku je třeba ověřovat pro konkrétní předávku; druhá a třetí mohou mít jiné optimální nastavení než první. Dlouhodobá, měřením podložená práce na souhře týmu může omezovat ztráty i u štafet s menší individuální sprinterskou převahou (Lucaciu, 2013). Původní práce v této souvislosti připomíná systematickou přípravu japonské stříbrné štafety z OH 2016 (SPIKES, 2017).

Závěr

Kvalita předávky se nedá spolehlivě popsat jediným číslem. Čas kolíku v celé 30metrové zóně poskytuje základní srovnání, ale je ovlivněn sprinterskou úrovní běžců. Teprve společné hodnocení čtyř uzlových bodů techniky a individuálních mezičasů pomůže určit, kde štafeta získává nebo ztrácí čas. Pro budoucí normy je potřeba přímých měření u různých výkonnostních úrovní a samostatného rozboru všech tří předávek.

Literatura a zdroje

Bibliografické údaje a historické odkazy jsou převzaty z původního článku a sjednoceny typograficky. Označení a/b zachovává původní rozlišení. Položku Graubner (2021b) je před publikací třeba ověřit: uvedený název se týká 100 m překážek žen, zatímco text ji cituje u rozboru štafet.

Aki, I., & Salo, T. (2001). Running velocities and baton change-overs in 4 × 100 m relay exchanges. Proceedings of the 19th International Symposium on Biomechanics in Sports, 810–812.

Bissas, A. (2021a, citováno 1. 5.). Men’s 100 m – 2017 IAAF World Championships Biomechanical Report. World Athletics. https://www.worldathletics.org/download/download?filename=51b04ff3-8549-4747-b066-5bd77aeaee38.pdf

Bissas, A. (2021b, citováno 1. 5.). Women’s 100 m – 2017 IAAF World Championships Biomechanical Report. World Athletics. https://www.worldathletics.org/download/download?filename=152a49b1-8225-498e-8283-9c580dcd45d9.pdf

Feher, J. (2021, citováno 1. 5.). Časová analýza sprintů, muži, ženy. Český atletický svaz. https://www.atletika.cz/_sys_/FileStorage/download/17/16882/biomechanicka-zprava-mcr-muzu-a-zen-plzen-2020-hladke-sprinty.pdf

Graubner, R. (2021a, citováno 1. 5.). 1 – Biomechanics Report WC Berlin 2009 Sprint Men. World Athletics. https://www.worldathletics.org/download/download?filename=76ade5f9-75a0-4fda-b9bf-1b30be6f60d2.pdf

Graubner, R. (2021b, citováno 1. 5.). 3 – Biomechanics Report WC Berlin 2009 Sprint Hurdles Women. World Athletics. https://www.worldathletics.org/download/download?filename=1e823ec3-95bf-4a3b-b407-fe3af6fc39e0.pdf

Lucaciu, G. (2013). The influence of sample technical indicators on the results in the 4 × 100 m relay men’s event. Palestrica of the Third Millennium, 14(1), 40–44.

Moravec, P., & Dostál, E. (1989). 4 × 100 m na MS 1987 a OH 1988: analýza techniky štafetového běhu. Atletika, 41(7), 13–17.

Pollitt, L. (2021a, citováno 1. 5.). Men’s 4 × 100 m relay – 2017 IAAF World Championships Biomechanical Report. World Athletics. https://www.worldathletics.org/download/download?filename=c00ba7bd-6d9e-4eae-92e2-3f8df5708ff1.pdf

Pollitt, L. (2021b, citováno 1. 5.). Women’s 4 × 100 m relay – 2017 IAAF World Championships Biomechanical Report. World Athletics. https://www.worldathletics.org/download/download?filename=54514609-6b88-4d61-924b-75235a1a7dce.pdf

Radford, P. F., & Ward-Smith, A. J. (2003). The baton exchange during the 4 × 100 m relay: a mathematical analysis. Journal of Sports Sciences, 21, 493–501.

SPIKES. (2017, 12. ledna). The world’s best exchange rate. World Athletics. https://spikes.worldathletics.org/post/japans-secret-to-relay-success/

Ward-Smith, A. J., & Radford, P. F. (2002). A mathematical analysis of the 4 × 100 m relay. Journal of Sports Sciences, 20, 369–381.

Zhang, B.-M., & Chu, D. P. K. (2000). The study of the optimal exchange technique in 4 × 100 m relay. In Proceedings of the XVIII International Symposium on Biomechanics in Sports, 810–812.

Žák, V. (2018; citováno 1. 5. 2021). Pravidla atletiky 2018. Český atletický svaz. https://www.atletika.cz/_sys_/FileStorage/download/16/15777/pravidla-atletiky-2018.docx

World Athletics. (2025). Competition and Technical Rule Amendments, March 2025. https://worldathletics.org/download/download?filename=83d2ccc8-b293-4354-9874-45e384adcff4.pdf

Původní článek: Feher, J., Kaplan, A. Hodnocení techniky štafetové předávky u štafety 4 × 100 m po změně pravidel (2021). Práce vznikla za podpory grantu Progress Q17.